Impulz Revue Impulz Revue na Facebooku Aktuálne · Archív · Objednávka · Kontakt

Ve znamení tolerance

Číslo 4/2012 · Alexander Tomský · Čítanosť článku: 1762
 

Kniha Vladimíra Palka „Levy prichádzajú“ je monumentálním do značné míry osobním svědectvím dvacetiletých zkušeností křesťansko-demokratického politika s liberálně marxistickou revolucí, kterou prochází euroatlantická civilizace posledních let. Co se vlastně přihodilo? Komunistický marxismus byl na východě Evropy poražen, na Západě však zapustil své antinormativní anarchické kořeny. Upustil sice od centrálně plánovaného hospodářství a totalitní rovnostářské reglementace společnosti, vrátil se ale k osvícenskému povýšení soukromé absolutní autonomie a hodnotovému rovnostářství člověka v záležitostech sexuální a rodinné morálky. Stát smí hlásat pouze neomezenou toleranci individuální nadřazenosti a volby v těchto věcech. Ne Bůh, ani lidská přirozenost (rozum), a z ní vyplývající obecné morální zákony, ale soukromé a subjektivní právo rozhoduje o dobru a zlu. Lidská důstojnost je chápána jako sebezbožnění, budete jako bohové, a nikdo nemá právo takovou absolutní vůli omezovat. Potraty, deviantní sexuální praktiky, náhradní mateřství, embryonální experimenty, eutanázie, pornografie - to vše ve jménu lidské důstojnosti. Seznam by byl velmi dlouhý a možná jednou skončí incestem a pedofilií, ačkoli u ní už nejde ani o souhlas dospělých. Revoluční vzpoura proti přirozenému světu je zvláštní, vychází totiž z přesvědčení, nebo to alespoň tvrdí, že takové soukromé věci nemají sociální důsledky. Jenomže milióny zavražděných nenarozených dětí, ten neslyšný holokaust nevinných, způsobil vymírání a stárnutí Evropy. Jak poškodil matky nevím, ale bez následků to jistě nebylo. Potlačení ještě nedávno samozřejmých hodnot civilizace, napětí, spory a rozvrat, jež z chaosu vyplývají, spolu s náporem muslimů ve jménu téže nadřazené tolerance, může být nakonec umíráčkem západní civilizace.

Palko popisuje velmi čtivě politickou historii ústupků křesťanů a především evropských křesťansko-demokratických politiků, kteří se nakonec z obav před ztrátou voličů a politické moci postupného procesu likvidace morálních zásad zúčastnili. Jistě, politika je umění možného, revoluční zlom šedesátých let a pokračující sekularizaci zastavit zřejmě nešlo, ale potratové zákony podepisovali křesťané často v situaci těsných politických většin a obyvatelstvo nebylo ještě přesvědčeno, že je to správné. Lidé často ztotožňují morálku se zákonem a co je zákonné, považují za morální. Přinejmenším mohli křesťanští politici proces zpomalit a zachránit milióny nenarozených. Sami si vlastně podepsali vlastní ortel a pseudokonfesijním stranám, tak jako v Itálii, je zřejmě odzvoněno. Je otázka, zda svou zbabělostí a kariérismem neuspíšili, či dokonce nepřivodili i dnešní ostrakizaci křesťanů, kteří dnes mnohdy pro své přesvědčení ztrácejí zaměstnání. Autor si všímá i americké a unijní soudcokracie, která je schopna vnutit svůj diktát bez ohledu na panující názor většiny i evropského ideologického soudu pro lidská práva, jenž soudí střety mezi množícími se právy tzv. antidiskriminačně, (otec nemá právo na své nenarozené dítě, homosexuálové mají právo na propagaci své orientace), a zvláště evropského parlamentu, kde jako v případě prof. Buttiglione (a dnes maltského návrhu na katolického komisaře), jsou křesťané diskriminováni. A ti, co tam sedí za křesťanské demokraty se většinou ani nebrání. Parlament i komise jsou na osvícenské víře v totální autonomii člověka založené, stačí se podívat do unijních dokumentů. Dnešní princip protihodnotové tolerance pomalu proniká i do nadnárodních organizací (OSN, Unesco). Na ještě dalekém obzoru se možná rýsuje hrozba globální revoluční vlády.

Nové unijní a konzervativnější státy než starý Západ se teď znovu dostávají pod tlak revoluční antikřesťanské ideologie. Dnešní politickí ideologie tolerance není tolerancí křesťanství.

Palkův text ovšem apokalyptický není. Je výzvou k odvaze a k přemýšlení. Slovo osvobozuje. Pozor, říká, ďábel mluví vždy ve jménu lidské důstojnosti! (C. S. Lewis) Skutečnost je přesně opačná: kult sexuální bezuzdnosti, kterou máme povinnost tolerovat, je popřením lidskosti. Už na kraji padesátých let si český básník Jakub Deml všiml, jak takové osvobození vypadá: „Není neděl, není desatera, není rodiny, není národa, není rozumu, není srdce, není člověka …..ano, zvíře jest, venite adoremus, pojďme a klaňme se jemu!“

Autor je český vydavateľ, pred rokom 1989 viedol v Londýne najdôležitejšie konzervatívne exilové vydavateľstvo Rozmluvy. Žije v Prahe.

Copyright © 2005-2019 Impulz, všetky práva vyhradené.
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group.