Impulz Revue Impulz Revue na Facebooku Aktuálne · Archív · Objednávka · Kontakt

Janko sedmdesátníkem

Číslo 4/2013 · Václav Malý · Čítanosť článku: 2292
 

Jána Čarnogurského jsem osobně poznal začátkem osmdesátých let minulého století. Slyšel jsem o něm jako advokátovi pronásledovaných. V té samé době jsem četl nějaký samizdatový článek slovenského historika Jozefa Jablonického, z něhož jsem se dozvěděl, že v té době ještě žije člen Slovenského snemu z doby Slovenského štátu Pavol Čarnogurský. To mne velmi zaujalo, a proto jsem se vypravil do Bratislavy a vyhledal v Dúbravke byt Jána Čarnogurského. Přijal mne se svojí ženou Martou srdečně a nabídli mi pohostinství. Inteligentní muž, který si nestěžoval, že ho vyhodili z advokacie. Rozebírali jsme společenskou situaci a v mnohém si notovali. Od té doby jsme se poměrně pravidelně setkávali v Praze, kam často dojížděl, aby posiloval kontakty s chartisty a společně s nimi zintenzivňoval život paralelní polis (termín používaný Václavem Bendou). Argumentoval věcně bez emocí. Vždy upravený a uhlazený ve srovnání se mnou, protože já jsem dodnes v oblékání lajdák. Dobře si pamatuji: ač praktikující a zbožný katolík, vždy zdůrazňoval, že jeho zájem o tehdejší postavení církve je veden především se záměrem probouzet ve věřících odpor proti tehdejšímu režimu. Jeho pohled byl upřen k politickým cílům, což nakonec prokázal po roce 1989, kdy zaujímal významné politické posty. V paměti mi utkvělo veselé cestování s ním a Františkem Mikloškem do Frankové, kde měla rodina Čarnogurských chalupu. Při procházce Popradem u jedné telefonní budky Ján vytočil číslo P.Hlinky ze Svobodné Evropy a nahlásil aktuální informace o persekuci nevím už koho. Smáli jsme se, jak jsme zase bolševika převezli. Mnohokrát jsem u Čarnogurských přespal. Mých zážitků a hovorů s ním byla celá řada. Spolu s Františkem Mikloškem jsme tvořili docela dobré trio. Díky nim jsem poznal dost zajímavých jedinců nejen v Bratislavě. Pamatuji se dobře na kontakty s Miklosem Durayem, který se později stal známým politikem maďarské menšiny na Slovensku. Kouzelná byla návštěva pozdějšího kardinála Korce v jeho bytě v Petržalke. Pan biskup Korec po celou dobu mluvil do trouby v bláhovém domnění, že se tím brání odposlechu. Bolela mne z jeho šeptání hlava, ale byl jsem rád, že jsem ho osobně poznal.

Díky Jánovi jsem se seznámil s jeho otcem Pavlem. Troufám si říci, že jsme se stali opravdovými přáteli. Pavol Čarnogurský mi celé hodiny vyprávěl o svém pestrém životě. Dověděl jsem se mnoho zajímavého o mnohých slovenských osobnostech v době druhé světové války. Kdykoli přijel do Prahy, vždy mne vyhledal. Jo, to byly doby!

Po roce 1989 moje kontakty s Jánem zřídly. Každý jsme zvolili svou cestu. Vždy jsem si vážil jeho zásadovosti v době komunismu, jeho statečného občanského postoje i ochoty pomáhat potřebným. V posledních letech sleduji jeho kroky z dáli, takže nemohu vydat o něm svědectví. Ale na přátele se nezapomíná. Byl pro mne důležitým člověkem v době pronásledování a za to jsem mu vděčný. I když s jeho dnešním angažmá bych v leččems nesouhlasil, přesto se vždy budu k němu hlásit. I na prahu sedmdesátky je aktivní a plný elánu, což mu ze srdce přeji. Kéž se mu i po sedmdesátce daří napnout své síly pro dobro druhých.

Autor je pomocný biskup pražský.

Copyright © 2005-2024 Impulz, všetky práva vyhradené.
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group.